9. 10. 2016

Spartathlon 2016: ultra-sláva a ultra-všednost

ČR výprava byla 2. nejúspěšnější, tady jsme společně
se Slovákem Rasťou, se kterým jsem běžel začátek
Člověk má o slavných závodech jakousi nadnesenou, snad až romantickou představu. Tisíckrát jsem si za posledních 10 měsíců představoval, jaké to bude stát na startu legendárního Spartathlonu, ale ani jedna z těch představ se nepřibližovala realitě. Kouzlo okamžiku v kulisách slavného antického chrámu je výjimečné i obyčejné, stejně jako kterékoliv důležité momenty v našem životě. Nervozita ze mne spadla již s probuzením, pod Akropolí se dostavilo napětí a pak letargie; představa, že poběžím 36 hodin rozhodně na klidu nepřidá. Kluci byli nejen před závodem, ale celých šest dní perfektní, skvělá česko-slovenská parta nám všem hodně pomohla. Na startu se povzbuzujeme, fotíme se a pozorujeme Japonce, kteří sebevědomě zabírají místo hned na startovací čáře. A stejně jako všichni ostatní, řešíme zcela banální záležitosti, jako zavazování tkaniček, hledání družic, anebo malou (a velkou) potřebu.

Pivo na 42.km od Honzy Užíka bylo nakonec jediné
Pokud si někdo představuje trasu Spartathlonu jako idylickou antickou pěšinu podél moře, kolem pláží, napříč prosluněnými vinicemi a olivovými háji, tak prožije těžké zklamání. Kousek se běží historickým centrem Athén, pak po ulicích, kde lidé čekají na ranní autobus a doprava kvůli závodu kolabuje. Celkem brzy se vybíhá do odstavného pruhu dálnice, po kterém se běží přes 20km. Naneštěstí zde byla totální zácpa, takže míjíme páchnoucí auta, kamiony a autobusy a s úlevou sbíháme z dálnice, aby dalších 60 km až do Korintu (80.km) smog z aut vystřídal pro změnu dým z továren. To je celý ten úsek na mapě, který vypadá jako běh u moře, po pláži, ve skutečnosti je to industriál, pro představu jako běh Kralupy - Štětí - Neratovice - Lovosice s volným pokračováním do Ústí nad Labem.

Slavnostní vyhlášení a závěrečná párty v Athénách
proběhly ve velkém stylu
Říkám si, jaká to škoda, že ten Pheidippides neběžel úplně někam jinam! Bylo nutné běžet pro pomoc zrovna do Sparty? Stejně se Sparťanům nakonec do Athén nechtělo. Navíc se po stopách Pheidippidea v posledních sto letech vydali ještě silničáři, aby postavili dálnice, a průmyslníci, aby postavili desítky chemiček a rafinérek. Ale co se dá dělat, tradice je tradice, běží se tudy ... tečka!

V Korintu je velmi důležitý check-point, protože v první třetině závodu je nastavený klíčový časový
limit (9:30), který by v případě problému dostal běžce snadno do časové tísně. Mám na limit velmi luxusní náskok, přes 1:35 hod., a s dalšími kilometry - už běhanými na málo frekventovaných silničkách - náskok na limit velmi svižně narůstá. Horko je velké, ale není tak děsné, jako bylo koncem května na Ultrabalatonu. Přichází stoupavá střední část závodu a na 140.km mám náskok na limit skoro 4 hodiny, začínám mít obavu, jestli jsem závod nepřepálil. Rozhoduji se šetřit síly do závěrečného stoupání a kopce pouze svižně chodím. Možná jsem nakonec nemusel být až tak důsledný, i tak mám po stoupání v nejvyšším bodě závodu (3km stoupání po asfaltu a 2km stoupání po stezce, po kamenech a místy po 4) stále 3:30 hod. náskok před limitem. Nahoře pořadatelé vyprávějí, jak spolu bojovali Radek a Katalin Nagy, je z toho asi nejslavnější fotka celého  závodu.

V cíli u Leonidase, dole pak s legendárním 
Ivanem Cudinem (3x tu vyhrál) v Danově saku :-) 
Člověk si klade otázku, když není trasa ničím zajímavá, čím je vlastně Spartathlon tak významný? Snad je to tím, že se Řekové se závodem identifikují, jsou na něj hrdí a berou ho jako součást vlastní historie, závod sledují a přikládají mu důležitost. Zdálo se mi, že mnohem větší pozornost poutal na Peloponéském poloostrově a blíže ke Spartě. O nás, závodníky je skvěle postaráno: od středy do úterý jsme hosty pořadatelů, což je vzhledem k tomu, že závod trvá pouze 1,5 dne, více než velkorysé. Pozornost, která se dostane všem běžcům, nejen vítězům a finisherům, je také výjimečná, závod a atmosféru nekazí peníze; nejsou zde odměny za vítězství a startovné a podmínky mají všichni stejné. 

Po výstupu na nejvyšší bod trasy se ve tmě, v serpentinách, po kamenech a šotolině 2-3km prudce klesá, v silničkách je to opravdu zážitek, následuje mírně zvlněných asi 40km v nadmořské výšce 600-700 metrů. V noci mi byla zima (teplota kolem 5°C) a nad ránem se mi chtělo hrozně spát. Proti zimě i spánku pomáhá, když se člověk snaží co nejvíce běhat, ale občas mě stejně probudilo kolemjedoucí auto. Kousek u Tripoli mě zastihlo ráno, s vycházejícím sluncem se z keřů a pustin znovu vynořili psi, jedna dvojice se se mnou chtěla kamarádit tak intenzivně, že mě vyštěkávala 2km. V Tegea se převlékám a ponechávám zde druhou vrstvu a bundu, ve vnitrozemí má být ještě větší horko, než bylo den před tím u moře.

S Radkem na ošetřovně v cíli závodu 
Dalších 20km se už téměř kompletně běží na frekventované silnici (naštěstí ne na dálnici) a opakují se dlouhá stoupání až do výšky 900m. Ušetřené síly z předchozího dne se mi hodí a jsem schopen běžet dlouhé úseky z kopce a po rovině, náskok na limit se tak dále příjemně zvětšuje.

Zvláštní kapitolou závodu jsou řečtí řidiči. Silnice na středoevropana působí jako bitevní pole, kde semafory a plné čáry jsou pouhé rekvizity, které dodávají řeckým silnicím punc světovosti, ale nemají žádnou autoritu. Dvojitá čára nejspíše znamená: "pozor, předjíždíte do zatáčky, kde nevidíte vůbec nic", červená na semaforu řidiče upozorňuje na zvýšené riziko rychle jedoucích vozidel ve všech směrech. Na motorce bez helmy? Ve třech na motorce bez helmy? S totálně nabouraným autem bez světel? Žádný problém. Rychlostní limity mají zřejmě pouze auta od výrobce, protože cedule nerespektoval vůbec nikdo, stejně jako nějaké běžící cvoky, co se rozhodli na krajnici zdržovat provoz.

Úplně posledních 20km se běží z kopce, pár kilometrů jsem běžel s Ondrou, ale mířím ještě na poslední občerstvovačku k dropbagu, protože jsem slíbil závod ukončit v klubovém iThinkBeer kompletu. Se značením ve Spartě už se nikdo neobtěžoval, tak se raději ptám okolostojících, jestli je to tudy správně k Leonidasovi, když mě nikdo nevidí, tak si dojetím hlasitě brečím, běží se mi krásně a mohl bych klidně ještě pokračovat. Připojuje se ke mně kluk na kole, popisuje mi, co se bude dít před cílem, jak celé město žije tímhle závodem, taky se mnou "vyplňuje dotazník" a ptá se mne na národnost, rodinný stav, počet dětí, jestli na mne někdo čeká v cíli a podobně. Lidé na ulicích tleskají, vbíhám do poslední zatáčky, vidím kluky a Radka, hlásí mi, že doběhnul třetí, zase se mi zalévají oči ... do cíle mne doprovází Dan, který udělal spoustu krásných fotek ...
Spartathlon 2016

Jsem u paty. Jsem hodně unavený, ale nijak zvlášť domlácený, je to náročné, zase už zatlačuju slzu jako nějaká bába a užívám si ceremonií ... Chvíli cítím, jak se tělo naplňuje štěstím, ale zároveň chci už zmizet z pálícího slunce. A stejně jako na startu v Athénách si v duchu říkám, jak jsou velké životní události ve skutečnosti prosté a obyčejné  :-)

K patě jsme nakonec doběhli kromě Dana všichni, Radek na fantastickém třetím místě a Ivan skvěle pod 30 hodin:

Radek Brunner 24:07:29
Ivan Šarlinger 29:55:03
Ondřej Velička 31:38:47
Petr Válek 31:46:44
Martin Hokeš 32:56:45
Pavel Marek 33:10:15
Dan Orálek (dnf)

Přátelům z iThinkBeer: příběh, který začal tady: Spartathlon: Close to Edge, se uzavřel. Pokud bych to celé dělal jen sám pro sebe, tak to není ono, nemělo by to pro mě smysl ... díky vašemu nápadu, vaší podpoře a štědrosti jsem běžel nejen pro sebe, ale i pro vás. Doufám, že jste si to užili se mnou, velké díky! 

Všem příznivcům, podporovatelům i sledovatelům moc děkuju, je to úžasná věc běžet s vědomím, že na vás někdo tisíce kilometrů dál myslí a přeje úspěch.

Spartathlon 2016 na blogu:
Dan Orálek: špatnej den - jak pro koho
Pavel Marek: Spartathlon 2016
Ondřej Velička: Spartathlon 2016

Těším se, až si někdy projdu jednotlivé záznamy v deníku - zde je malá rekapitulace 10 měsíců přípravy na Spartathlon:

Řecký týden na obzoru - aneb nervy na pochodu ... (srpen)
Alchymie radosti a chvála B2B (x/n) - jásání nad permanentní únavou (červenec)
Ultra Double, aneb 8. muž na měsíci - "sebemotivační text" po úspěšném UB ... ale jo, jsem první Čech, který má UB+SP v jednom roce :-) ... (červen)
Ultrabalathon 2016: Hra o přežití (květen) - na startu slavného Ultrabalatonu (221km)
Hotovo.Šmytec.Šmidravydra - pár "moudrých slov" o právě skončené přípravě na Ultrabalathon (květen)
24 hodin helvétskou industriální divočinou - první letošní dvoustovka (duben)
Spartathlon 2016 (s iTB na prsou) - potvrzené přijetí na Spartathlon (březen)
Únor bílý, forma sílí - o zimních pakobězích (únor)
Běh proti Lenoře - jak se mi v únoru nechtělo běhat
Olda - objemová zimní příprava ve stylu maratonce Oldy (leden 2016)
Spartathlon: Close to the Edge - začátek pohádky (prosinec 2016)

Díky za fotky: Dan Orálek, Petr Kamberský, Spartathlon

Články:
Jiří Šoptenko: Bronzový „spartathlonec“ Brunner: Za cílem jak zpráskaný pes, ale stálo to za to (rozhovor s Radkem)
Jitka Jeníková: Exkluzivní rozhovory pro BezvaBĚH.cz: Sedm statečných ze Spartathlonu
René Kujan: V halucinacích jsem viděl oběšence i močící ženu (Pavel Marek)


To je oč tu běží: medaile a diplom

23 komentářů:

  1. Petře moje veliká gratulace k tvému skvělému výkonu. Již od loňského Kladna přes Dánsko a dal obdivuji tvé běhy a mimo jiné i zápisky o nich.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, Pavle! Zápisky jsou pro mne takovou pomyslnou tečkou za nějakou událostí, takže i Spartu postupně uzavřu a budu muset vymyslet nějakou další vylomeninu ... ale jakou?

      Vymazat
  2. Vis, je moc krasny to videt z te perspektivy, kdy na nasi prvni 24h jsi planoval neco pres 90km, pak jsi po cca 139km mel krece, ale s usmevem dokoncil a naslouchal rady Beziciho Stina:). O rok pozdeji uz jsi byl na 210 km a na 2.miste... Ostrov matek jsi obehnul driv nez za dve smeny:).. A na Spartathlon jsi se pripravil neskutecne.. a jestle lip jsi to dal. Tim spis, ze jsi prvni Cech, ktery udelal "double" .. tedy obehl Balaton a sahl si v cili na nohu krale ve Sparte.
    To je neskutecny.. Pokud me neklamou moje zaznamy, tak jsi dokonce do Sparty dobehl rychleji nez velky guru..ultra Milos!:) Tedy jen doufam, ze ti budu moci porad tykat a ze se jako alkoholovy referent HCiTB budes starat o nase zdravi!:)
    Myslim, ze jsi skvevy motivator.. Tuhle Stin rekl neco jako.. jjo, uz jsem svoje usili o rekordy chtel nejak odvolat.. ale kdyz vidim toho Petu Valka.. Tak verim, ze tu 24h posunu nad 200 a v horach se jeste vyrazne zlepsim!:)
    Takze Peto.. diky!
    Uzij si to! A i kdyz ta trat je silena.. i kdyz me behani po silnicich (a industrialem) vubec nebere.. i kdyz muj rocnik davno nemaji v prihlasce:).. Presto jim tam do osudi asi zase hodim svoje jmeno. [Nicmene, kdyby me vytahli musim startovat asi za Mrzimor:).. Abych nedelal cechum ostudu.]
    Krasny.. krasny.. GRATULACE VELKA! .. a dik! 12:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky díky, ale dobře víme, že se to už brzy zastaví... Jedno je jisté: rozhodně jsem byl u Leonidase první ze všech alkoholových referentů, protože v Athénách na startu to byl fakt jeden sportovec a guru vedle druhého :-) Prostě zážitek. Držím palce, ať Tě vylosují, ta akce je krásná a velkolepá, a Ty máš na to abys ji dal taky. tb!

      Vymazat
  3. Jsi úžasnej, skvělej a neskutečnej - v tý konzistenci, odhodlanosti, cílevědomosti, zaťatosti a hlavně v tom nezdolným optimismus, v tom, že se směješ i ve chvílích, kdy by jiní brečeli, nebo kurvovali na celý kolo (nebo obojí). Muselo to být obrovský a já se nemůžu dočkat, až si při běhu pražskými favelas a nějakým tím industriálkem (to abychom měli ty správné, takřka autenticky řecké kulisy!) vyslechnu všechny podrobnostmi osobně :-) Jo a parádní fotky ;-) Ještě jednou veliká gratulace a poděkování, že jsi to za nás, co se posly pana krále nikdy nestaneme, dal! ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale jdi, nikdy neříkej nikdy! Kdybys jenom slyšela, kolikrát jsem zakurvoval v noci při seběhu z hory po kamenech, ještě teď se to tam na kopci rozléhá, vždyť mě znáš! Jo a plácnul jsem tam s sebou pod auto úplně stejně jako když jsme v květnu běželi kousek od spalovny, i ty kulisy byly stejné! Patří Ti moje velké DÍKY nejen za celoroční podporu, ale i za praktické věci jako spací pilulku a kontakt na pana M.S.! tb

      Vymazat
  4. Petře, velká gratulace a (musím se přiznat), tiše ti závidím. Snad se mi to příští rok na počtvrté podaří... Měj se a ať ti to běhá!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, moc Ti přeju, aby se Ti příští rok povedlo dokončit, letos jsi kolem Balatonu běžel naprosto skvěle!

      Vymazat
  5. Naprosto úžasné. Hrozně moc se mi líbí, když takhle vidím, jak se sny stávají realitou. Oceňuji tu dřinu a to úsilí, které jsi do toho dat. Je to neuvěřitelně motivující a dělá mi to obrovskou radost. Moc ti k tomu gratuluji, a moc ti to přeji. Je to víc než zasloužené. Moc ti děkuji za tu radost a za tu motivaci, kterou TY jsi pro nás pomalé a méně vytrvalé. To, že to s námi sdílíš a dělíš se s námi o své pocity dobré i o pocity špatné, to je úžasný dárek pro nás všechny, moc si toho vážím a děkuji ti za to všechno. Těším se na společný běh a na hospodu.
    Ať se daří!
    Mm

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V mnoha ohledech jsem udělal věci špatně, vím o tom. Jestli jsem si myslel na začátku přípravy, že to bude "na hraně", tak jsem se poslední 2 měsíce ocitl definitivně za hranou, protože se radost z běhání vytrácela. Nakonec se mi šťastně vrátila v pátek 30.9., kdy jsem vyběhl s čistou hlavou a bez jediné bolístky. Sice naprostý happy-end, ale určitě to nebyla moje strategie anebo zásluha ... Mimochodem, zmínil jsem Tě Ivanovi Cudinovi, že ses těšil na jeho Magredi :-) Hospodu i běh beru, hned jak to půjde ... a těším se na P100, ještě doladit to vdechování ...! díky moc, tb

      Vymazat
  6. Peťo nejprve gratuluji. Byla to pohádka sledovat, jak na trati postupuješ, a ještě větší vidět tě šťastného v cíli. Díky za to, že jsi! Jsi běžec, motivátor, srandista, kamarád a hlavně jsi neskutečně dobrej člověk, kterému takový úspěch ze srdce přeji. Užívat si neobyčejné chvilky obyčejného života plnými doušky to je to o co v životě běží. Ty jsi proměnil svůj sen a naděje tvých kamarádů v něco neskutečného. Moc děkuji.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tos napsal moc hezky, ale zase to nepřehánějme, vždyť je to jenom Spartathlon :-) Pro mě byla ta roční příprava stejně náročná, zajímavá, krásná i ubíjející, jako samotný závod. Ta sázka na jeden závod, podle kterého bude celý rok běžecky úspěšný anebo ne, to je ten nejnáročnější moment. V tomhle kontextu jsem myslel i tu ultra-všednost a ultra-slávu. Děkuju, těším se na 50Bubo :-) tb

      Vymazat
    2. Letos to bude jen 49Bubo :-) Ale těším se na vás všechny:-)

      Vymazat
    3. A ku*va, ještě že nejsi ženská! tb :-))))

      Vymazat
  7. No jestli uz ted nejsi Celebrita, tak urcite alespon Polobrita, a ja uz se tesim jak si budu moct zabookovat svych 15 minut s TB, nebo radeji o neco dele treba 15 hod a vsechno si to vyslechnout nazivo. Kdyz jsem videl tvuj cyklisticky denicek z mladych let bylo mi jasny, ze ty tomu Leonidasovi na tu haksnu sahnes. Myslim, ze se mel starej Leonidas sehnout a podat Ti ruku. Ja Ti tou tvou srdecne tresu a smekam nad tvou neskutecnou motivaci a pripravou a uzasnym sdilenim cele akce s ostatnimi. Uzil jsem si to jako bych tam taky byl.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jak Ty to umíš jenom hezky nahodit; skoro poezie - to je od Tebe moc milý, ale neboj 15 hodin Tě určitě vyprávěním obtěžovat nebudu, skončili bychom brzy v hodně nezajímavých detailech :-) ... Pravda, představoval jsem si starouše o fous většího, ale i takhle byl závěr hodně emotivní :-) tb

      Vymazat
  8. Mě pořád nepřestává udivovat, kam až ses za tak relativně krátkou dobu stihnul proběhat. Přitom si pamatuju jako dnes, jak jsi před nemnoha lety v průběhu trasy POPU říkal..tak od tohohle km běžím svůj dosud nejdelší běh..víc než 30 jsem ještě neuběhl:) Celý letošní rok to byl prima seriál, poočku jsem sledovala tvé pakotréninky, očekávala blogy z průběžných akcí a málem si umačkala palce v dramatickém závěru:) Takže ještě jednou velká gratulace, velký obdiv a díky, že jsem mohla být přitom :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Liška to trefila přesně do černého! Dlouho jsem se totiž držel "moudrých knih", které radí běhat maximálně 1-2 maratony ročně, po každém delším běhu regenerovat atd. :-) Na druhou stranu, než jsem běhal, tak jsem 2 roky denně chodil několik kilometrů, takže ty objemy z nuly zvyšuji už 8 let, což zase tak krátká doba to není. Přišlo mi vhodné psát blog od samého začátku přípravy; jednak jsem cítil jako "nominovaný" odpovědnost vůči našemu pivně-osvětovému (pardon běžecky-osvětovému) kroužku za důvěru, také to může být (ale nemusí) zajímavá sonda do celoroční přípravy. Nevím, zpětně jsem to nečetl, ale zachytil jsem tam opravdu vše podstatné, byť někdy jen v náznacích. Já děkuju, tentokrát jsem Ti ani v noci nevolal, všimla sis? tb

      Vymazat
    2. ..mela jsem velkou chut namluvit ti v noci něco do batohu..ale pak mi došlo,že tentokrat asi zadny batoh nemáš!

      Vymazat
  9. Peto, gratulace!! Borys umi po skalinach, takze konec vymluv a pribehni k nam z Vinohrad (nebo aspon z Pasova) po svych (Tauern Radweg Krimml-Passau).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No vidíš, a já tady na prahu běžeckého vyhoření, že už snad nemám před sebou žádnou výzvu! Kolik to je?? :-) Moc děkuju ... tb

      Vymazat
  10. Nač hltat příběhy Scotta Jurka a podobných, když tady takového borce máme vedle sebe - někdy i přímo vedle se u piva :-) Petře velká gratulace! Úplně nejvíc obdivuji jak zvládáš trénink společně s běžnými povinnostmi života - práce, rodina, ... a samozřejmě tvoje důslednost B2B běhů a podobných vychytávek je další kapitola sama pro sebe :-) Tak přeji rychlou fyzickou i duševní regeneraci!
    R.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsou mi lichotky :-) Ono je otázka, jestli ten obdiv zasluhuju já, anebo za trpělivost práce a rodina, že? Každopádně děkuju, regenerace jde kupodivu dobře, nic mě nebolí a únava už (po 10 dnech) taky ustoupila. Těším se na to společné pivo ... tb

      Vymazat