13. 8. 2017

HYGGE-RUN & okurková sezóna (zápisky z léta)

... když je guru na dohled

I když čekání na konečné výsledky z MS v Belfastu bylo nekonečné, nakonec jsem se já i ostatní běžci správných výsledků dočkali. V Belfastu jsem vylepšil o 16km svoje maximum z roku 2015 (na 226.6km), moc mě to těší a mám z toho radost. Zpětně trochu lituji, že jsem v poslední čtvrtině polevil, protože meta 230 nakonec nebyla tak vzdálená. Co se dá dělat, aspoň je tu nějaký důvod se na 24hodinovku ještě někdy vrátit, navíc guru ... guru je už na dohled  :-)

... regenere ... 

Dokonce jsem nebyl až tolik rozsekaný jak jindy bývám, o to více se se mnou táhla skoro měsíc únava. Po dvou vyklusávacích týdnech jsem vyndal ze skříně zaprášený tepák, abych po letech znovu zjistil, jak na tom vlastně "objektivně" jsem. Moc z toho moudrý nejsem, ten nový měřák poskytuje informací tolik, že někdy už radši ani při běhu nedýchám. Taky jsem si párkrát vyzkoušel vyběhnout 2x, ráno a večer - pokud by to mělo nějaký řád, tak by se tomu dalo snad říkat dvoufázový trénink, ale zase tolik přípravu nehrotím.

Přímořské krávy odpočívají ve stínu přímo u Öresundu
... Dánsko, běžecký ráj a "mořské" krávy

Krátce po Belfastu jsme zamířili s Radkou do Dánska, kde se vždy cítím jako doma. Ani tentokrát mě Dáni se svou nekomplikovaností a především nekonfliktností nezklamali. Projeli jsme Dánsko napříč, trochu jsem i něco naběhal a musím říct, že to je opravdu zážitek. Pokud nebydlíte přímo ve městě (tam už to znám), ale na jeho okraji či na venkově, můžete běhat po cyklostezkách, anebo rovných chodnících, obojí je standard, který má každá vesnice i trošku rušnější komunikace. To ale není všechno. Milovníci nekulturního povrchu si mohou vybrat na běhání cesty a pěšiny, které spojují obce přes lesy, pole, louky. Míjíte-li silnici, anebo jste dokonce snad okolnostmi přinuceni (!) běžet kus po silnici, tak se nemusíte bát projíždějících aut: 999 vozidel z 1000 vás bude míjet bezpečně a pomalu (pro nás neuvěřitelnou rychlostí do 30km/h!), a neexistuje, že by vás někdo míjel vozem pár centimetrů, anebo snad jakkoliv ohrozil. 90 řidičů/řidiček ze 100 se na vás mile usměje, anebo zamává na pozdrav. Odpovědnost za bezpečnost a dobrou náladu ve společnosti tu ctí všichni a podle toho se také Dáni k druhým chovají: žádná agresivita a žádné přenášení vlastního mrzoutství na jiné!
Cyklostezka podél moře

... Hygge Run

Dáni mají rádi HYGGE a dánští běžci zase HYGGE-RUN. Tento výraz jsem viděl na jednom běžeckém blogu a znamená do běžeckého světa přeneseně ... Hygge je těžko přeložitelné dánské slovo vyjadřující zvláštní smysl pro "krásné maličkosti ve vašem životě", kdy se obklopíte fajn lidmi a užíváte si příjemnou atmosféru. Můžete, ale nemusíte u toho třeba popíjet pivo či víno a jednodušše se radovat, že jste s blízkými. Při HYGGE nejde o netradiční zážitky, ale především o to, užít si těch "obyčejně neobyčejných okamžiků v životě". O Hygge vycházejí dokonce i knihy v češtině ... Hygge na Dánech obdivuju a chtěl bych se to někdy v životě naučit. Možná jsme v iTB na dobré cestě, rozhodně si Hygge-Run celé léto užívám se spoustou přátel. Léto je k tomu totiž přímo stvořené, žádné nudné pobíhání, ale spojení milých společenských akcí, pokecu a klidného pomalého běhu.

Pózujeme se Zbyňkem
a 11° Svijanským Mázem 
... Svijánský spartathlonský máz

V červenci mi udělala radost "spartathlonská plechovka", kterou v Pivovaru Svijany zařídil pro naši letošní výpravu Zbyněk Vondrák. Se slzou v oku jsem si vzpomněl na Chartu iThinkBeer.com, především na ten první bod, tedy povinnost člena myslet na pivo, pořád a všude. Plechovek je plná lednice a začínám se do Athén těšit :-)

... když je život změna

Člověk by se měl sice držet toho, co má v životě vyzkoušené, že dobře funguje, ale také by neměl být úplně konzervativní a bát se změny. Původně jsem chtěl jako vloni tréninkové úsilí před Spartathlonem směřovat na Kladenský maraton, nakonec jsem ale změnil názor a vrchol přípravy jsem posunul už o týden dříve, na Baroko 100km, které se běží už 4 týdny před Spartathlonem.

Pravda, 100km běh je před Spartathlonem náročný a riziko zranění v terénu je určitě vyšší, než při silničním maratonu, nakonec u mne ale převážily tyto kladné body:

Mapa Baroko 100km
- pořádně se proběhnu v noci (start je o půlnoci), navíc krajinou, kterou mám rád
- 4 týdny regenerace jsou v mém věku a na konci mé letošní běžecké sezóny lepší, než 3 týdny
- vyzkouším a zopakuji si běh s čelovkou
- otestuji oblečení do chladnějšího prostředí, což se bude hodit v noci v Řecku
- hodně toho v kopcích nachodím a v terénu se nebudu nikam hnát
- nebudu (doufám) blbnout a sledovat čas, což bych u maratonu tak jako tak dělal

Na Baroko se moc těším, bude to skvělá změna a zpestření docela náročné silniční sezóny. Bude to krásný zážitek.





Původně jsem chtěl před Spartathlonem udělat změnu v přípravě a zásadní změnu v botách, nakonec zůstávám
u Energy Boostů, tentokrát nepoběžím v růžovkách, v šedivkách, ani v černoškách, ale do horka nejlepších běloškách

7. 7. 2017

Zápisky z Belfastu (referát z mistrovství světa)

I. Prolog

Mistrovství světa v běhu na 24 hodin je pro silničního ultraběžce jedním z nejprestižnějších závodů, z podstaty věci pak vrcholem běžecké kariéry, určitě alespoň té mé. Postavit se na start s těmi nejlepšími na světě je ohromující zážitek; třeba i proto, že na jiných závodech mi elitní běžci rychle zmizí z očí a pokud mám štěstí, tak je ještě uvidím v cíli, nejsou-li už všichni doma. Tady ne. Na okruhu nikam neutečou, takže máte příležitost vidět celebrity světového ultra celou dobu: v tom dobrém i ve špatném. Mají své lepší chvilky, kdy se usmívají a odpovídají na pozdravy, i ty slabší, kdy by nejradši z trati v tichosti zmizeli. I oni se trápí, je jim zle, chodí, sedí, musí na záchod, dojdou jim síly; prožívají úplně to samé co jejich "kompars"! Nejsou to stroje na výkon, ale jenom lidi, akorát mají větší talent, větší vůlí po vítězství, lépe trénují ...

II. Zázemí na mistrovství světa

Czech team obsadil v autobusu nejlepší místa :-)
Není 5 dní strávených na závodě kvůli jedné 24 hodinovce příliš? Otázka, kterou jsem si kladl už měsíc předem. Ale není. Organizace mistrovství světa totiž není jen o samotném závodu, je to i velká společenská událost, prostor k setkávání lidí různých národností z různých kontinentů. Pořadatel zajišťuje maximální možný komfort, včetně odvozu z/na letiště, ubytování, krmení závodníků, k tomu je třeba vzít v úvahu úvodní a závěrečný ceremoniál, technickou poradu před závodem, konferenci, zkoušku čipů atd. Jsou to na první pohled formality, ale je to zároveň prostor, kde se sdílejí informace a zkušenosti, které posouvají celé ultra stále kupředu. Pohodlí závodníků je také limitované cestováním a oficiálním programem, který pohlcuje většinu ze 2 dní před startem a den po doběhu.

III. Support

Národní depo v noci ...
Platí to o celém sportu, ale o ultra stejně asi víc: rozhoduje hlava. Nejen tělo, ale i psychiku si štelujete dny, měsíce, roky před závodem, ale ke skvělému výkonu nakonec nelze dojít bez vzájemné podpory a souhry celého týmu. Pokud mluvím o týmu, hodně záleží i na lidech, kteří vytváří běžcům zázemí, bez nich nelze dosáhnout opravdu skvělého výsledku. Obětují svůj volný čas partě šílenců, co se rozhodli běhat v parku dokolečka dokola, celých 24 hodin ...

Mé díky patří všem z našeho týmu: Petrovi S., Kateřině K., Janě a June (od Karly), a hlavně Aničce a Ondrovi (od Niky), za jejich 100% podporu a pomoc během celé akce. Jejich povzbuzování, podpora, a obětování se určitě promítlo do výkonu mého, i nás všech.

IV. Patnáctá hodina

Jsou tři ráno a já zase zobu imodium. Už třetí, není to nic moc, pocitově jako kdybych běžel a zároveň seděl 15. hodinu na zábradlí. Snažím se na to nemyslet, ale příliš to nejde, hlavně proto, že na jídlo a pití se při ultra prostě zapomenout nesmí! Kde se stala chyba? A kde se ve mně vzala ta troufalost nazvat poslední příspěvek "24h na WC"? Nepřivolal jsem to? Zoufale hledám nějaký pevný bod, kterým bych se rozptýlil a uklidnil, ale není úniku, každé kolo je stejné: občerstvovačka, zelené toiky, chvíli klid a ... ale nééé ... zelená kabinka znovu volá, navíc kolena už moc nedrží, uf! Po kolikáté? Po čtvrté?

V. Počasí

Přezouvání do suchého
Jsou věci, které jsou nevyzpytatelné, ale jsou i takové, na které se lze připravit. Že v Irsku prší, a to docela často, je známá věc. Proto jsem se neupínal k nějakému výsledku předem. Pokud by mělo pršet 24 hodin, tak půjde hlavně o to dokončit šampionát se ctí. Situace se nakonec měla docela jinak: předpovědi na různých serverech předpovídaly solidní počasí bez deště s ideální teplotou 12-16 stupňů a pod mrakem. V praxi to vypadalo tak, že od odpoledne pěkně po skandinávsku "sprchovalo" až do úplného promočení. Naštěstí další předpověď už byla dobrá a v okamžiku, kdy byl asfalt suchý, tak jsem zaběhl do depa na přezutí. Znamenalo to běžet většinu závodu v suchých, ale rezervních - Spartathlonem prověřených - Boostech (šedivkách).

VI. Časomíra

Proč a co jako časomíra? Člověk si může naplánovat leccos, ale nejméně vyzpytatelný je lidský a technický faktor. Pořadatelům po 11 hodinách přestal fungovat display s počty kol. OK, stane se. O tři hodiny později spadla časomíra, také se může stát. Že to nikdo nedá dohromady až do konce závodu, to už lze pochopit jen těžko. Po zbytek závodu jsem už nenarazil na jediného komisaře, anebo pořadatele u časomíry, vkrádala se do mysli myšlenka, že všichni vzali roha. Ke cti jim přičteno, že neutekli, ale staví se k průšvihu čelem  ...

Slavnostní zahájení (s Katkou a Petrem)
Fakt se to stalo. Například v 8:30 ráno, 3,5 hodiny před koncem jsem měl informaci ze 7:00 ráno (přeposílali nám ji nějací hodní lidé z Prahy). Ale zkuste si schválně malou násobilku po 20 hodinách běhu, natož přepočítávat rychlost min/km, hodiny a km ... Zpětně jsem si vzpomněl na všechny chyby s časomírou, co jsem kdy zažil, a nahlas se všem zpětně omlouval za svou přísnost. Tady to nebyl lokální závod pořádaný partou nadšenců, ale MS pod hlavičkou IAU a IAAF!

VII. Česká výprava

Sešli jsme se jako výborná parta. Pro mne to byla po Spartathlonu teprve druhá podobná akce, akorát nás bylo o ženskou sekci víc :-) Dobrá pohoda přispěla k tomu, že se muži stali 7. družstvem na světě (Brunner-Hokeš-Bohdal) a ženy skončily 12. Zároveň se jedná o historicky nejlepší reprezentační výsledky, kdy většina z nás si dokázala zaběhnout osobák:

Výsledky z Mistrovství světa ... platí verze 1 nebo 2 ? :-)
Pozn. k tabulce (7/7/2017): po 5 dnech nejsou k dispozici finální výsledky, proto uvádím prozatímní "Výsledky" a "... anebo" finální a velmi pravděpodobné výsledky. Prokazatelně v záznamech chybí mnoha běžcům jedno kolo (1652m) kolem 18. hodiny.

VIII. Slunce nad irskými mraky

Slunce se s Irskem moc nekamarádí. Přesto se na mě nad ránem, kdy se při 24h láme chleba, usmálo štěstí. To sluníčko byla Míša Dimitriadu. Míša je neuvěřitelná: od rána mi dělala pacera, motivovala mě, dokázala poradit, povzbudit. Po 18i hodinách byla schopná s naprostou lehkostí zpomalovat a přizpůsobit své rychlejší tempo mému. V nejbláznivějším snu bych si nedokázal představit podobnou situaci, ale dokázala mě srovnat a vyhecovat do té míry, že jsem držel solidní tempo až do samého závěru. Míša je neuvěřitelný talent s mně velmi blízkým přístupem k běhání. Škoda, že jí nevyšla podle představ noc, protože dopoledne jsem neviděl nikoho, kdo by běžel s takovou lehkostí jako ona ...

IX. Epilog

S Míšou Dimitriadu a ...
... věděl jsem, že pokud by mi všechno dobře vyšlo, mohu dosáhnout na 230km. Nakonec jsem cílil na plán B, abych se dostal přes 220km. Kvůli problémům s časomírou jsem se domníval, že finišuji na cca 221-223km. Předběžné výsledky ukázaly 225 km a záznamy jednotlivých kol u mne a většiny běžců ukázaly nezapočítaný jeden okruh. V tuto chvíli to vypadá na výsledných 226,600km, což je vzdálenost mnohem blíže mému původnímu cíli, ale musím počkat na oficiální verdikt. Znamená to, že jsem poprvé dokázal druhou polovinu 24h zaběhnout nad 100km.

Dosáhl jsem 49. místa v mužích celkově a 10. místa v kategorii Masters 40+ (veteránské mistrovství), Radek v této kategorii skončil druhý!

Epilog
Nad ránem jsem sám sebe ubezpečoval, že 24h běžím naposledy. Teď nevím, pocity jsou smíšené. Je to podobné jako po nedávné 12h: mám radost, dosáhl jsem svého limitu, ale každé jeho posouvání znamená větší úsilí v přípravě a při závodě samotném to už hodně nepříjemně bolí. Musel bych cíleně zlepšit výkonnost v posledních 6-8 hodinách, kdy hodně zpomaluji. Udržet průměr 8,5km/hod. v poslední čtvrtině závodu je maximum, co nyní dokážu. Je to otázka vůle, tréninku a také toho, jestli by mi ještě větší nasazení a případné lepší výsledky přinášely větší radost.


Můžu o tom přemýšlet za pár týdnů na Spartathlonu, budu na to mít dost času.

Až budou potvrzené finální výsledky, tak je zde doplním :-) Krásné léto!

Opravené výsledky (přidáno 26/7/2017):





Fotky zapůjčené bez laskavého svolení od organizátorů a členů českého týmu ... děkuji :-) 

28. 6. 2017

24 hodin na WC

Počasí v Belfastu podle Osla (yr.no)
Ten název jsem si nemohl odpustit. Fascinuje mne, že angličtina používá stejnou zkratku pro mistrovství světa jako pro splachovací záchod.

Posledních pět týdnů uteklo šíleně ... sotva jsem se zregeneroval po Stromovce, jeden týden si zaběhal více a už přišel zase útlum, tapering, regenerace, anebo jak se to správně nazývá.

Počasí v Belfastu zatím vypadá nadějně a kdyby mě v práci nezneklidňoval konec kvartálu, na plosce malý puchýř a několik nehtů těsně před upadnutím, tak bych prožíval téměř předzávodní idylku.

Do Belfastu se hrozně moc těším. Je to jeden z mála závodů, kde má člověk na půl splněno už na startu. Podobně jako na Spartathlonu si člověk musí účast vyběhat, nikoliv (jenom) zaplatit. Sestava, co se sejde na startu je hvězdná, ohromující, neskutečná ...

Výbavička na čtyřiadvacetihodinovku
Myslím, že jsem zdokonalil přípravu v tom smyslu, že už vím, co přesně při závodě potřebuji a jak to chci mít připravené. Dříve, když jsem měl vše v jedné tašce, ztrácel jsem dost času dohledáváním trika, ponožek, sluchátek a všech maličkostí, přitom stačí tak málo. Jenom IKEA umí udělat ve věcech pořádek! Uklidňuje mne, že to co s sebou mám alespoň 3x, tak je vysoká pravděpodobnost, že to nebudu potřebovat!


V pondělí mi napsal Zdeněk Kučera několik otázek pro facebook Maraton klubu Kladno. Je to od něj hezké, a jako skvělý běžec s literárním talentem přesně ví, na co zeptat, respektive, o čem asi tak přemýšlím a o čem jsem chtěl sám na blog psát. Takže tentokrát nepíšu, ale odpovídám.






V sobotu ve 12 hodin místního času startuje 11 českých ultramaratonců v Belfastu na IAU 24h WC (tedy Mistrovství světa v běhu na 24 hodin, kdyby ještě někdo nevěděl). Držte palce a sledujte nás tady: http://www.iau-ultramarathon.org/